Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děti a rodinné komunity

30. 09. 2008 19:16:13
Výchova dětí je složitá věc. Spousta rodičů své děti ani nevychovává. Vychovávají se samy od sebe. Spousta „panelákových“ dětí vyrůstá v jakési uzavřené „rodinné komunitě“. Jaké jsou důvody? Rodiče mají děti pořád pod kontrolou a nemusí jej chodit kontrolovat na dětská hřiště, atd. Nemusí se bát o to, že se dítěti v tom dnešním divokém nebezpečném světě něco přihodí. Z hlediska správné výchovy dětí je tento přístup nejhorší varianta. Dítě by se mělo odmalička na ulici zocelovat. Mělo by poznat spousty jiných dětí, hrát různé hry, vybudovat nové přátelství, přijít domů podřený a špinavý, udělat průšvih, poprat se. Místo toho rodiče dětem koupí drahé počítače, televizní hry, televize, DVD a snaží se je udržet doma. Dítě pak přijde do školky a posléze do školy a mezi ostatní nezapadne, je problémový, má psychické problémy.

Odjakživa se kolem mě pohybovala spousta lidí, které jsem nazýval přáteli. Pocházím z předměstí malého městečka a od útlého dětství jsem byl rodiči veden k jakémusi „přátelskému“ pojetí života. V období dětství a dospívání bych své přátele sotva spočítal na prstech dvaceti rukou. Připadalo mě to jako naprosto normální a obyčejná věc, nad kterou se není potřeba pozastavovat. Už tehdy jsem ale věděl, že je třeba přátele rozlišovat na kvalitní a méně kvalitní. Po skončení období dospívání a studia na vysoké škole ale přichází vystřízlivění. Hodně kamarádů odpadá sama od sebe, další část přátel filtruji sám. Z původního sta přátel je náhle pět. Říkám si, zda není něco špatně. Co se to vlastně stalo? Přichází jakási studená sprcha, která mě probere z jakési naivní letargie. Já se zpátky vracím ve vzpomínkách do dětství. Každopádně mě toto vystřízlivění netlačí do pozice, abych začal přemýšlet nad tím, zda v dětství nebylo něco špatně. Snažím se tedy najít důvody, proč k takovému razantnímu úbytku došlo. Důvodů bude povícero, nicméně pochybuji o tom, že se v minulosti dalo udělat něco diametrálně jinak, aby přítomnost byla jiná, než je.

Snažím se nadále o hledání nových přátel. Nicméně už to není tak lehké jako dřív. Navíc přátele už nerozlišuji na kvalitní a méně kvalitní. Přítel to buď je nebo není. Přesná definice dobrého přítele není. Zpěvák Pavel Rezek popsal přátelství ve své stejnojmenné písni. Je to jedna z možných definic přátelství jako takového. Důležitost přátelství v životě je ale nesporná a obrovská. Jedna z největších výhod spočívá v tom, že přátelé mi nastavují jakési zrcadlo, které mě dokáže poodhalit má negativa, která já nikdy sám neodhalím. Lidé se uzavírají do výše zmíněných rodinných komunit. Ta spočívá v tom, že jedině doma je bezpečno, dochází k utváření jakéhosi „rodinného kodexu“ chování a přemýšlení, který je daný a de facto neměnný. Mezi členy rodiny (hlavně mezi oběma rodiči) dochází k vzájemnému posilování důvěryhodnosti a správnosti tohoto kodexu. Dítě získává pocit, že správné je jenom to, co je součástí kodexu. Vše jiné se snaží zavrhovat. A to jak doma, tak ve školce, či škole. Dochází k podivné a nebezpečné izolaci, jež vede k deformaci objektivního pohledu na okolní společnost. Izolace rodiny samozřejmě není totální. Rodiče chodí do práce, děti do školy, uzavřená rodina (rodiče + děti) se potkává s dalšími příslušníky širší rodiny na různých rodinných akcích jako jsou narozeniny, svatby, pohřby. Nicméně průběh takových akcí bych nazval hodně umělým a víceméně se jedná o účast víceméně ze slušnosti a tato setkání nemá pro uzavřenou rodinu žádný význam. Účast je opravdu jen ze slušnosti, kde jde hlavně o to, aby nedošlo k jakémusi poskvrnění rodiny při potenciální neúčasti.

Je těžké definovat důvod vzniku těchto rodinných komunit. Jeden z důvodů je strach z kritických zrcadel, které nastavují přátelé. Další z důvodů je absence opozice mezi dvěma rodiči. Vztah mezi rodiči už většinou není postavený na lásce. Je postavený na jakémsi druhu přátelství. A stejně jako v jakémkoliv klasickém přátelství dvou lidí, tak i u dvou manželů (rodičů) by měla existovat opozice a jakýsi boj o své názory. Jen tento systém vede k jakémusi přibližování ku správnému směru chodu rodiny hlavně ve smyslu výchovy dětí, utváření zdravého rodinného prostředí. Ten unikátní a nejlepší směr chodu rodiny nelze jasně specifikovat. Není napsán v žádné knize. Proto se vždy bude jednat jenom o přibližování k tomu ideálnímu směru. Matematicky by se toto přibližování dalo přirovnat k limitní funkci. Pokud toto chybí, dochází k utváření již zmíněného uzavřeného rodinného kodexu, který napomáhá ke vzniku společensky nebezpečných rodinných komunit.
Autor: David Bužek | úterý 30.9.2008 19:16 | karma článku: 6.67 | přečteno: 641x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část druhá

Tak včera jsem zaplácl celý článek jen definicí pseudohumanismu, dnes můžu konečně pokračovat vlastním článkem...

23.9.2017 v 14:30 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 225 |

Andrea Novotná

Už je tady zas

Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler objevil v současnosti v Německu Angely Merkel?

23.9.2017 v 13:35 | Karma článku: 9.50 | Přečteno: 285 | Diskuse

David Evan

Jaromír Jágr na Zimních Olympijských hrách v Pchjongčchangu? Tak určitě!

Legendární útočník Jaromír Jágr ohlásil, že uvažuje o účasti na zimní olympiádě, která se bude konat za půl roku v Jižní Koreji. V té době mu bude již 46 let. Je mnoho dobrých důvodů, aby Jágr na Olympiádě v Pchjongčchangu byl...

23.9.2017 v 13:30 | Karma článku: 5.74 | Přečteno: 183 | Diskuse

Karel Ryšán

Nerozumím

Ve věcech práva jsem laik. Ale protože jsem denně ze všech směrů bombardován kriminálními informacemi, chtěl bych jim porozumět. A jediný, kdo mně může poučit jsou novináři. Tak prosím.

23.9.2017 v 12:56 | Karma článku: 14.88 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1033
pragmatický realista bojující za spravedlnost, připadající si jako Sisyfos


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.